Pěstování a výroba vína v Poysdorfu

Oblast Poysdorfu byla trvale osídlena již přibližně 7 000 let před naším letopočtem. Od samého počátku zde lidé obdělávali půdu a pěstovali vinnou révu.

První písemná zmínka o vinici s názvem „Hermannschachern“ pochází z roku 1338.

Během třicetileté války, v letech 1618–1648, byl Poysdorf dvakrát zničen procházejícími vojsky.

Na květnou neděli v roce 1645 byl Poysdorf obsazen švédským vojskem v čele s generálem Torstenssonem. Aby utišil žízeň svých mužů, dostal každý z nich na den (!) 5 až 7 litrů vína. Celková spotřeba vína činila 1.000 věder (1 vědro = 56 l), místní tomu říkali „švédské pijáctví“.

V roce 1667 obdržela obec Poysdorf erb a pečetidlo ve tvaru dvou zvědů s hroznem, což má poukazovat na význam vinařství v Poysdorfu.

Dnes se v Poysdorfu, městečku čítajícím zhruba 5 500 obyvatel (včetně katastrálních obcí) pěstuje víno na ploše 1 350 hektarů. Na přibližně jedné třetině plochy se pěstuje odrůda „Veltlínské zelené“, na 10 % plochy Vlašský ryzlink a na dalších 10 % ostatní odrůdy bílých vín. Nejvýznamnější odrůdou červeného vína je Zweigelt.

Rakouský region zvaný Weinviertel, a obzvlášť okolí Poysdorfu, se vyznačuje jílovým podložím a sprašemi, což spolu se specifickými klimatickými podmínkami (teplé, resp. horké dny a chladné noci) ve Veltlínském zeleném nechá optimálně vyniknout kyselinkám.

V Poysdorfu naleznete 45 profesionálních vinařství, která vyrábějí a prodávají vysoce kvalitní a částečně i vysoce oceněná vína. 30 vinařství nabízí své produkty i v nové místní prodejně vína Weinmarkt Poysdorf. Jednou ročně, mezi Velikonocemi a svátkem Všech svatých, otevřou své sklepy a pozvou všechny milovníky vína na ochutnávku svých vín.

Některá vinařství v Poysdorfu se také specializují na pěstování vína pro nejznámější rakouské výrobce sektu. Většina vín, která se v Rakousku používají k výrobě sektu, pochází právě z okolí Poysdorfu.

Historie vinařství v Rakousku

První nálezy, které dokládají pěstování a výrobu vína na území dnešního Rakouska, pocházejí z doby kolem 700 let před naším letopočtem. Jedná se nejstarší doklad o vinařství v celé střední Evropě.

Již v prvním století našeho letopočtu existovala římská odborná literatura o pěstování a výrobě vína a uskladnění vína ve sklepech.

Ve středověku to byly převážně kláštery, které se zasloužily o rozvoj vinařství v Rakousku. Zkulturňovala se krajina kolem řek a budovaly se terasy pro pěstování vína.

V 16. století už se pěstovalo víno na celém území Rakouska. Díky mírnému podnebí, nízkým nárokům na kvalitu a velké poptávce, založené na historickém vývoji země, byla v té době plocha vinic v Rakousku desetkrát větší než dnes.

V 17. století došlo kvůli třicetileté válce, druhému obležení Vídně Turky, vysokým daním, rostoucí spotřebě piva a pravděpodobně i vlivem klimatických změn k zániku mnoha vinic. Teprve za vlády Marie Terezie se rakouské vinařství začalo zotavovat z předchozího neúspěchu a úpadku.

Další katastrofa postihla vinaře v roce 1850, kdy bylo na rakouské vinice zavlečeno padlí révové, později v roce 1872 mšička révokaz a v roce 1878 vřetenatka révová. Hlavně mšička révokaz v té době zničila téměř všechny vinice nejen v Rakousku, ale i v celé Evropě.

Skandál v roce 1985 (kdy několik rakouských vinařů nelegálně přidávalo do vína diethylenglykol – pozn. překl.) zapříčinil u rakouských vinařů velké změny: nastoupila nová generace. Mladí vzdělaní vinaři převzali vinařství po svých otcích. Zprofesionalizovali jejich práci, soustředili se na pěstování a výrobu vína, což byl doposud jen jejich vedlejší příjem, hledali srovnání s ostatními světovými vinaři, a hlavně pochopili to nejdůležitější: jejich jedinou šancí, jak uspět na trhu, bylo vyrábět kvalitní víno.

V této snaze mladým vinařům pomohl i nový vinařský zákon z roku 1985. Tento zákon reguluje plošnou a stoprocentní kontrolu veškerého vína v rakouských sklepích, díky čemuž je v podstatě nemožné vína nelegálně nastavovat či jinak šidit. Zákon reguluje třídu jakosti jak u stolních vín, tak u jakostních vín a vín s přívlastkem. Dále rozděluje jednotlivé oblasti pěstování vína, stanovuje povolené odrůdy a omezuje maximální výnos na hektar, a to přísněji než v jiných evropských zemích. Pokud chce rakouský vinař své víno nabízet jako jakostní, nesmí vyrábět více než 6 750 litrů vína na hektaru vinic. Každé rakouské jakostní víno a víno s přívlastkem je úředně ověřováno, a to hned dvakrát: v rámci chemické analýzy a dále nezávislým grémiem, které vína testuje smyslově. Pouze víno, které obstojí v obou testech, obdrží jedinečné identifikační číslo, jež je uvedené na etiketě, a červeno-bílo-červený kolek.